Sním či bdím???

Další z mých pokusů tentokráte vznikl o nesmírně nudný hodině chemie při probírání sloučenin vodíku...chemikáře, chemiky a milovníky přírodních věd vůbec prosím za prominutí, ale nějak si nemůžu pomoct a má oční víčka se při tomto předmětu neustále zavírají...

Únava jest děsnou věcí,

spáti chci a nesmím přeci.

Mám prapodivnou náladu.

Jsem jak peroxid v rozkladu,

když napadne jej kataláza -

tak se blíží moje zkáza.

Co si jenom počnu s tím?

Do říše snů letět smím?

Nesmím, nos si nabiji,

pročež máme chemii!!!

A já z výšin snů jak blázen

padám nosem přímo na zem...