Óda na slepice

Následující poetický kus vznikl, aby měl můj bratr co recitovat o svém jediném domácím mazlíčkovi. Nebyl však nejspíš s mým výtvorem spokojen, a proto vyměnil slepice za blechy. Jejda... Mám neblahý pocit, že to vyznělo, jako bychom doma žili v jejich nemilé společnosti. Naštěstí tomu tak NENÍ a doufám, že ani NEBUDE! No, vraťme se však ke slepici:

SLEPICE

Jaké zvíře ponejvíce

miluji? Jsou to slepice!

Jaký krásný zobák mají,

klobnou Tě a prst je v háji.

Hřeben červený jak růže...

Co krásnější býti může?

Peří černé nebo bílé,

chvíle s nimi jsou vždy milé.

Vajíčka sice nesnáší,

leč žrádlo jim donáším,

a doufám, že přijde chvíle,

kdy nabudou znovu píle.

Jsou to ptáci hrabaví,

neskutečně všežraví

a vděční za milý pohled!

Zkusme na ně bráti ohled!!!