Himlhergotdonrvetrkrucajselement!

Tohle je můj první fejeton. Možná se lekáte toho nadpisu... tak trochu právem, ale ona je to citace z Krkonoškých pohádek... Nicméně jsem byla nucena číst svůj výtvor před celou třídu. A na svůj svátek! To byl vůbec supr den... Nejmenovaný angličtinář mě zamkl v jazykový učebně, když jsem obětavě mazala tabuli. Ještě, že existujou mobily. Zavolala jsem ihned paní profesorce Lucii Č. a ta mne vysvobodila. Poté jsme si vzájemně popřáli k svátku a se smíchem se rozešly. Aby toho nebylo málo, cestou na oběd se nám s Markét podařilo roztlačit dodávku, která hrabala a hrabala a ne a ne se vyhrabat. Vážně bych nevěřila , že se nám to povede. Ale ten vietnamec byl tak vděčnej a s typickým žvatlavým přizvukem nám děkoval...

Člověk se někdy diví, co všecko se stihne stát za jeden jedinej den.... No, ale teď zpátky k fejetonu. Zbývá snad jen dodat, že tématem byly buď emotikony, přechodníky, anglicismy nebo germanismy. Já jsem si zvolila poslední zmíněnou možnost.

Himlhergotdonrvetrkrucajselement!

Jak je Vám jistě známo, rozkládají se kolem naší malé zemičky hned dva německy mluvící státy. Kouzlo naší drahé mateřštiny tedy bylo v dějinách několikrát potlačováno hrubým jazykem a chováním našich "milých" sousedů. A i když nám na památku zůstaly germanismy, čeština se s nimi vyrovnala po svém.

"Himlhergotdonrvetrkrucajselement!" v Trautenberkově podání je toho zářným příkladem. Dovolte mi uvést alespoň krátký etymologický rozbor tohoto výrazu (za odbornost lautr ničím neručím, němčina mi totiž i po čtyřech letech studia dělá immervére problémy): Himmel je nebe, hergot znamená pán, wetter počasí, krucajs by se dalo považovat za jakousi osobní zkomoleninu krucifixu a element je prvek. Netroufám si přeložit tento výraz do češtiny - bylo by to nämlich to samé jako učit chobotnici řídit trabant.

S germanismy se opravdu nějaký ten špás užije. Jakmile jsem slyšela svého dědu říci slovo "pucvole", což je hadr, okamžitě mi v mysli vyvstala scéna ze Smetanovy Prodané nevěsty. Kecal Jeníkovi právě namlouvá nevěstu a v oné slavné operní árii (nazpíval ji též Gott s Matuškou) pěje: "Kus pole má a novou almaru..." Bůhvíproč mi namísto kus pole neustále naskakovalo pucvole... A za nic na světě jsem si nemohla vzpomenout, jak že je to v originále. Když jsem to vyslovila nahlas, ostatní se smáli a dědeček pronesl, že takový majstrštyk se hned tak někomu nepovede.

Až do svých sedmnácti let jsem netušila, že zip se řekne česky zdrhovadlo, štafle dvojáček, kremrole je prý trubička. To je novot, až je mi z toho šoufl.

No, nic. Odpoledne si vezmu zateplený gatě, přidělám šlajfky na bagančata a pošpacíruju na náš rybík nalajnovat pár ornamentů...