Dopis Ježíškovi

Já vim. Je na to trochu pozdě, ale tohle je děkovnej dopis, kdybyste mě náhodou chtěli podezřívat, že jsem hamoun nenasytnej a chci po Vánocích ještě nějaký dárky...

Psáno 8. 1. 2011  21:45

Můj nejdražší Ježíšku!

Já, s funusem po křížku...
teda, s křížkem po funuse
píšu Ti, byť pouze kuse.
Vím, že se nebudeš zlobit,
i když už je mezidobí,
doba vánoční jest passé,
už nastane fofr zase...
Nu, již dosti stěžování!
Sama sobě tady bráním
udat důvod, proč tu smolím
tenhle nekvětnatý, holý
text, jež měl být dopisem,
vděku mého popisem!
A zač jsem Ti vlastně vděčná?
Že Tvá láska nekonečná
stojí při mě vždy a všude,
že to tak navždycky bude.

I když jsem horečku měla
na Štědrej večer, tak chtěla
bych Ti za vše říci: DÍKY!
No, a začněme od píky:
Dík za nový názšnice
(heč, mám jich čím dál, tím více!)
za gumičky, za řasenku
(maluju se, je to venku!
Alle jenom na divadlo!),
za vidlici pod sedadlo
kola, co ho odpruží.
Dík za kytici růží -
teda.. já se snad pominu,
za instantní kopretinu!
Dík za pletený bačkory,
za knihu, v který jsou fóry,
za knihu o Hoře Kutné
(nevím, kde je, což je smutné...),
za ponožky se sobem...

Až cukroví vyzobem,
až s dárky při reklamaci
dáme si tu hroznou práci,
až stromeček odstrojíme,
poslední vánočku sníme,
Betlém přijde do krabice,
vezmem slabší rukavice,
až už sníh roztaje všude...
že tu s náma stále budeš?
Dej, ať kvůli fofru všemu
na Tebe nezapomenu!