Koření života

Bylo to jednoho deštivého dne večer, po nevydařené hře, po celotýdením maratonu, v době, kdy se jedna těší na víkend a zároveň ví, že žádný štěstí na tomhle světě nemá tak dlouhý trvání, jak by chtěla a že naopak smutek leckdy trvá zdánlivě věčně.

Chce se mi brečet

a chce se mi smát.

Jak přijde Vzlet,

následuje Pád.

Chce se mi zpívat

a mlčet chce se mi

a Boha vzývat

a spílat mu, že mi

život koření

a někdy až dosti.

Ne k svý radosti,

ne, tak to není!

Ač mě to někdy zarmoutí,

co by byl život bez chuti???