Tak si tak jednou listuju sešitem a tam objevim tohle... A ani si nepamatuju, že bych to někdy psala. Je to sranda mít už v osmnácti letech sklerózu, ale co naděláte. O to víc pak žasnete, co dokáže vaše mysl vyprodukovat...
DÍKY
Byť jsou dost neohrabané,
vzdávám Ti díky, můj Pane!
Dík, žes dal šeříkům vůni,
že ze stínu na výsluní
vytáhneš ty, kteří chtějí
nepropadat beznaději,
nepropadat panice.
Naděje - Tvá munice!
Vánice ať klidně zuří.
Já už nemám oka kuří.
Rozhlížím se kolem sebe,
no, a všude vidím Tebe.
Tebe ve všech ostatních
rozdávat radost a smích.
Chci Ti vzdát díky můj Pane,
Byť jsou dost neohrabané...
Jsi BŮH nad kterýho není,
snad budeš mít pochopení...
Díky za moc pěkné veršovánky;) V jednoduchosti a upřímnosti je hloubka a síla! :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.