Rohlík, který zaklel prince

Tohle jsem já nevymyslela. Jen jsem to četla a říkám si: "Tohle dám někdy na signály..." No, a to někdy je právě teď. A dávám to sem proto, že bych tím chtěla poděkovat svejm rodičům za to, že a jak mě vychovali. Protože výchova není žádná sranda, jak sami uvidíte v následujícím "příběhu".

ROHLÍK, KTERÝ ZAKLEL ŽENICHA

Nabídnu vám jeden příběh. Je o mamince, která vedla svého syna k samostatnosti. To je sice chvályhodné, ale ona byla bohužel trochu netrpělivá.
Jednoho dne se stalo toto: poslala svého čtyřletého Tomáška, aby šel sám koupit do obchodu rohlík. To byl pro takového chlapce velký úkol. To, co je pro dospělého „obchod“, je pro čtyřleté dítě „velký obchod". A je v něm mnoho překážek, které dospělý vlastně ani nedokáže vidět: těžké vstupní dveře, madlo, které je příliš vysoko, spousta cest mezi regály, rachot košíků, mnoho velikánských dospělých a pak ta pokladna, kde se paní na něco ptá a chce po něm ty penízky, které nesmí za nic na světě ztratit, a proto je usilovně mačká v dlani...

Ale Tomášek je šikovný, všechno se mu postupně podaří, a tak celý šťastný, přešťastný vychází ze dveří obchodu a nese své mamince rohlík. Jejich oči se potkají, zbývá přejít přes cestu a vstoupit na chodník a dojde k očekávané odměně. Odborně bychom řekli, že má každou chvíli dojít k „silnému intimnímu doteku nejvyšší hodnoty“.

Chlapec zvládne i přechod přes cestu a už, už se blíží k mamince. Nevšimne si ale kaluže a v poslední chví1i do ní šlápne. Hrozně se zastříká a umaže. Podívá se na svou mámu, ta už má natažený prst a křičí: „Podívej se, co jsi to udělal, ty jsi ale hrozné čuně! Mám tě dost!!" Chlapec čekal teplý a blízký intimní dotek nejvyšší hodnoty, otevřel se a byl připravený ho přijmout. V tom okamžiku ale přišel krutý trest v podobě odmítnutí.

Tato zdánlivě banální příhoda může vést k tomu, že chlapec bude mít v dospělosti problém otevřít se své partnerce a bude trpět častými rozchody, které zapříčiní. Bude mít totiž podvědomě zakódováno, že v okamžiku, kdy se otevře, bude potrestán odmítnutím. A toho se bojí. V podstatě nebude schopen navázat trvalý partnerský vztah. Tak silný a bolestivý je to vtisk... V tomto konkrétním případě onen malý Tomášek skutečně ve svém dospělém věku opakovaně a bezdůvodně ukončoval partnerské vztahy, a dokonce dvakrát opustil svoji partnerku zcela nečekaně a těsně před svatbou.

(Tento příběh se opravdu stal, převzato z klinické psychologie.)

Tak co na to říkáte? Rohlík, co zaklel ženicha? Nepřeháním už trochu? Nepřeháním. Na seminářích stačí, když se zeptám "co si vlastně pamatujete z dětství" a pak už to jede samo...

Sedmdesátiletá paní v Šumperku mi vysvětluje, že v první třídě opravdu, ale opravdu neopisovala, jiný si zase pamatuje neopakovatelnou vůni sobotního večera, když mu mamka dělala čaj s citronem, sympatická učitelka z mateřinky popisuje, jak jí maminka přinesla do nemocnice rohlík a ona si pamatuje, že ten rohlík držela v ruce a on se drobil na mikinu, která byla bílá a měla takové tenké modré proužky... ,Je to vlastně už čtyřicet let, ale já ty proužky opravdu vidím!!!"Já vím.

Osobnost člověka se až z 85 % určuje do šesti let věku dítěte. A základní diamant přírody, který to utváří, je máma. Něhou, vůní, hlasem, prostou přítomností, tím, že je.