Jedna mírně depresivní

Člověk se někdy ráno probudí a má pocit, že by snad z tý postele ani neměl vylejzat. Počasí je pod vlivem tlakový níže a jak se níže dozvíte a jak sami jistě víte, nemá to na lidskej optimismus zrovna příznivej vliv. Problém je, že máte málokdy možnost v tý posteli zůstat. Já tu možnost výjimečně měla a vzniklo z toho následnující (mírně depresivní) dílko:

Bloudí si nebem
mraky černočerné.
Srdce zazebe.
Tak už se proberme,
rozum radí Ti.
Srdce děravý
prý jehla s nití
vážně nespraví.

Bloudí si, bloudí
nebem černé mraky.
Radost odloudí
všem. No, a mně taky.
Srdce nezpívá.
Já pro bolest svoji
mu nezazlívám,
že milovat se bojí.

Bloudí si nebem
mračna v pološeru.
Srdce zazebe.

Kéž už se proberu!