Předvánoční

Psáno jednadvac - .... ehm... tedy vlastně dvaadvacátého prosínce léta Páně dvoutisícího jedenáctého tři čtvrtě hodiny po půlnoci. Myslím, že dalších komentářů netřeba. Snad jen, že jsem předchozího dne poctila svou návštěvou matičku Prahu, nakoupila jsem zbytky dárků, kupodivu sehnala jedno CD, který bylo poslední v Praze a zapálila s Mínou svíčku Havlovi, která ale asi vzápětí zhasla, neboť lilo... Prostě takovej ne zrovna pohoda den, ale i tak jsem za něj ráda :) ... i když z tohoto dílka čiší poněkud odlišná atmosféra... jenže to bylo tou únavou! Fakt! :D

 

Předvánoční

V předvánočním maratonu,

ve všem tom mumraji, shonu,

nemám, zas

nemám čas,

zastavit se, vůně vdechnout

a sled koled si poslechnout

nemám, zas

nemám čas,

každej den se modlit za sníh,

vyjadřovat radost v básních

nemám, zas

nemám čas,

sedět v koupelně, naslouchat,

kdy už začne kapr šplouchat

nemám, zas

nemám čas,

pod stromeček čas si přáti

nebo už vytouženou

maturitu složenou!

Jo, jo, už se nám to krátí... :(