...když mě políbí múzák

O plavčíkovi a Anče troufalé aneb Poučná

28. 12. 2012 23:37

To se takhle člověk rozhodne, že zpracuje něco, co chtěl zpracovat už dávno. Ono totiž když chcete něco dlouho zpracovat, leží vám ten nápad na zpracování v hlavě a jak si tam tak leží, tak hrozí, že se časem zapráší a opotřebuje a vůbec. Takže nejlepší je zpracovat ho co nejdřív, což se v mém případě tak uplně nepovedlo. No, snad to nebude na škodu.
Jinak se omlouvám za délku, ale kratší to vážně nešlo napsat, zvlášť, když tam člověk zpracovává tu myšlenku, která je uvedena na konci.


O PLAVČÍKOVI A ANČE TROUFALÉ aneb POUČNÁ

Je léto a slunce praží.
Anna vyjde na zápraží.

Babi, můžu se jít koupat?“

Pojď nejdřív brambory loupat.

Bude oběd, děvče zlaté.

Co s tím koupáním furt máte?“

Je vedro přímo k zalknutí,

a tak nás to, babi, nutí

chodit zchladit horké hlavy.

No, a hlavně nás to baví!“

Nejdřív práce, pak zábava.

Sporák zase nepremává.

Jdi pro dědu do obory

a pak šup na ty brambory.“

 

 

Konečně je po obědě.

Děda usnul v křesle vsedě.

Anička si plavky balí.

Křičí dolů: „Nejsme malí.

Babí, patnáct bylo nám.

Já na sebe pozor dám,

na sebe i na Madlenku.“

No, ta už tu čeká venku.“

 

 

Deku máš a slunečníky?“

Ty už jsi jak babi!“ „Díky,“

culí se Madla typicky.

Jak? Částečně ironicky.

A pak dívky běží, letí

směr koupaliště, jak děti.

Anna vstupné zaplatila.

Babi nás zve!“ „Ta je milá.“

Byť popadají dech stěží

na tradiční místo běží.

Je tu novej plavčík, Ani!“

Kde je? Kde je?“ „Tamhle!“ Páááni!“

Plavčík právě vylez z boudy,

protáhl si ztuhlé oudy.

Tak krásné svalnaté tělo

děvče ještě nevidělo.

Úžasem se zajíká

a hledí na plavčíka.

Upraví si modré plavky

myslíc přitom už na vdavky.

Madli, vsaď se, že ho sbalim!“

Já se z tebe asi svalim.

Vždyť on slečnu má! Dva roky!

Proto mírni své útoky!“

Ne! Vždyť nic netrvá věčně,

ani láska k jedné slečně.

Já ho získám stůj, co stůj.

Do večera bude můj!“

 

 

Anna si pokoje nedá

a ihned se z deky zvedá.

Jdu si zaplavat. Jdeš taky?“

Než slunce zastíněj mraky

budu se tu opalovat

a z dáli tě pozorovat.“

No, jak myslíš,“ řekne Anna.

Sluší mi to?“ „No, propána,

neptej se, když víš, že ano!

Někdo má holt shůry dáno.“

Madla má však Annu ráda.

Chápe, že seč dech popadá

teď peláší k bazénu.

Má aspoň trochu trému?“

ptá se Madla sama sebe.

A jakej má plán? Ach, nebe!

Ona tu chce scénu ztropit!

Ona se chce jako topit?

Je přesvědčivá herečka?

Páč jinak to nepřečká!“

zhrozí se Madla a vstane.

Vždyť to vedro nevídané

snad jí vlezlo na mozek.“

Ale než by si „švec“ řek,

Anča skáče ze stupínku.

Vychytralost má ve vínku;

skáče do hloubky největší.

 

 

Plavčík se šel přesvědčit,

zdali je všecko v pořádku.

Pak v náhlém nastalém zmatku

tam se někdo topí, vidí.

Kolkolem je plno lidí,

ale všichni jenom čuměj,

záchranářství nerozuměj.

Rozeběhne se a skočí.

Plave. Už ji má. Zatočí

se mu z jejích očí hlava.

To je trochu silná káva.

Tuhle chci,“ říká si v duchu.

Anča ví: „Je to tu, juchú!“

Dál bezvládně ležet kouká

a dělá mrtvýho brouka.

Plavčík nes ji do kabiny,

nemohl se zbavit viny.

Pořád se nehýbe, páni.

O životě ani zdání.

Vnitřnosti se strachem svíjí,

na lavici položí ji.

Tak. Z úst do úst dýchání.

Anička se nebrání.

Kucká a už probírá se.

Usměje se v celé kráse.

Ptá se, ptá se, co se stalo.

Nu, děvče, mocs neplavalo.“

Aha, a tys mě zachránil?“

Skromně se chviličku bránil.

Když však přiznal, jak to bylo,

tak ho děvče políbilo.

 

 

O pár desítek let nato:

Už bude večeře, táto!“

Anička tu z okna volá.

Snad s klukama seno zdolá

dříve, nežli bouřka přijde.“

Ano, babi, snad to vyjde.

Pomůžu ti s bramborama,

ať tu na to nejsi sama,“

vnučka Klárka nabízí se.

Tak přibývá brambor v míse.

 

 

Po večeři spolu sedí,

na bouřku za oknem hledí.

A na stole ve světnici

zapálili si hromnici.

Babi, dědo, povídejte

něco z mládí k dobru dejte!“

Jak jste prvně jedli chilli.“

Ne! Jak jste se seznámili!“

Tak dobrá,“ povídá děda.

Můžu, Ani? Mně to nedá...“

Babička jen přikyvuje

a tak děda vypravuje:

Bylo léto. Je to dávno.

Bylo horko, dusno, parno.

Na koupališti, jak říkám,

dělal jsem zrovna plavčíka.

A babička topila se.

A já ji zachránil. Pak se

stalo to, co už se stává.

Láska. Svatba – velká sláva.“

Vnoučata se usmívají

a Aničce dech se tají.

Že je má, je vskutku ráda.

No, a teď na kutě. Tradá!“

 

 

Později, když kluci leží,

i děda usnul. Vzduch svěží

uspal ho dřív, než obvykle.

A babička kuje pikle.

Chce dát Klárce poučení

svojí verzí seznámení.

Zatím se tu hbitě činí

a peče koláč v kuchyni.

Vtom se jí zatají dech,

slyší kroky na schodech.

Babi, ty zas pečeš?“

To víš, ze mě teče,

když je tak příšerný dusno.

Klári, zeptám se tě zkusmo:

chceš slyšet o seznámení

z mýho pohledu?“ „To není

vlastně vůbec špatnej nápad,

aspoň to budu líp chápat.“

No, tak já to vezmu stručně,

ty nakrájej mandle zručně.

Bylo léto. Je to dávno.

Bylo horko, dusno, parno.

A já s Madlou, je to tak,

vzaly jsme to na koupák.

A tam vidím plavčíka.

Náhle touha veliká

zmocnila se mě ho získat,

byť si bude poté stýskat

jeho děvče, že jsem koza.

Já jsem však byla tak drzá,

na největší hloubku šla jsem

a placáka jako prase

skočila jsem pěkně zpříma.

A pak jsem začala hřímat:

Pomóc, pomóc!“ Však jen jako.

No, a plavčík jako pako

skočil pro mě natotata.“

No, babi, nebylas svatá...“

A doteď mám husí kůži

a navíc na tváři růži,

ať v neděli či v pondělí,

když na dýchání umělý,

víš, když na to vzpomenu si...“

Chápu, že máš kůži husí.

No, a babi? Ví to děda?“

Chraň Bůh, běda tobě, běda

zkustit mu něco naznačit!

Jeho verze musí stačit!

Dám ti nyní poučení,

nad něž v světě věru není:

Žen je často silnou zbrojí,

když se ve svou slabost strojí!“

Zobrazeno 551×

Komentáře

JardaO

Všichni jenom čuměj , záchranářství nerozuměj :-D Perfektní :-)

Cinerka

:D Hezké.. :D

Lucyinka

Děkuju... za to, že jste vydrželi číst až do konce... :)

JardaO

To se čte skoro samo :-)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz