Variace na lidovou moudrost

Přísloví jsou zajímavej úkaz. Leckdy platěj, leckdy neplatěj. A nejčastějc neplatěj, když by se vám nejvíc hodilo, aby platila.
Tak například "Kdo se bojí, nesmí do lesa". Jako malá jsem se bála koledníků, který nás na Velikonoce vždycky dost zpráskalii. Přemýšlela jsem, jak se tomuto osudu vyhnout a spekulovala jsem s maminkou o nejlepším možnym úkrytu. Tatínek ale poslouchal taky a na všecko odpovídal, že mě najde. (Bodejť by ne, když jsem nahlas řekla, kam se schovám, že? :D) Když už jsem byla zoufalá, vytáhla jsem poslední triumf a pronesla památnou větu: "Až budu chodit do čtvrtý třídy, tak se schovám do lesa." To ovšem naprosto vyvrací pravdivost výše uvedeného přísloví. Nebo lze aspoň tvrdit, že koledníci pro mě byli větším nebezpečím nežli les.

Nevím, čím mě ty "lesní" přísloví fascinujou, ale dovolím si opřít se ještě do jednoho. "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Neplatí to, alespoň v případě nešťastný lásky ne. To by pak přece nemohla bejt nešťastná...

Do třetice všeho dobrého jsem se rozčílila, když mi na mysli vytanulo "Sejde z očí - sejde z mysli". Někdo vám prostě z mysli nejde a nejde, byť z očí sešel už před dobou a byť se fakt snažíte, aby z tý mysli sešel.... a tak vznikla následující mírně rozčilená báseň:

VARIACE NA LIDOVOU MOUDROST

Sejde z očí - sejde z mysli.
Co je tohle za nesmysly?

Sejde z očí - z mysli sejde.
Proč to v mym případě nejde?

Sejde z mysli - sejde z očí.
Tak proč se mi hlava točí?