Dovolím si hned na úvod tvrdit, že problém, který řeším v následující básni řeší nebo někdy řešila většina z vás. A dovoluji si taktéž poznamenat, že je téměř neřešitelný, pokud to za vás nevyřeší čas. Jak by řekla naše latinářka: "Tempus omnia relevat!"
BEZNADĚJ
- Jak se to proboha dělá,
abych na něj zapomněla?
- Teď půjdeš a smažeš hezky
všecky jeho esemesky!
A z Facebooku konverzaci!
- Proč?
- Ať už se k ní nevracíš!
A smažeš i všecky maily,
do nichž lítostivě brejlíš!
- Mý vzpomínky z hlavy, baže
žádnej čudlík nevymaže...
Zajímalo by mě, jestli závěrečné dvouverší vyjadřuje básnířčino povzdechnutí, nebo se v něm skrývá tiché vítězství nad "rozumným partnerem dialogu" ;)
Tak trochu něco od obojího... :) Stačí? ;)
Stačí, děkuju :) Jen si ověřuju, jestli jsem jako čtenář básni správně porozuměla ;)
Jj, to je ta věčná otázka "Co tím chtěl básník říci?"
Akorát těch mrtvejch už se zeptat nemůžeš, ale mě se klidně ptej... :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.