Představte si takové pohodové páteční dopoledne, na němž nic nemění fakt, že je to pátek třináctého. Sedíte si v kavárně, popíjíte capuccino a pozorujete lidi na ulici. A hlavou se vám honí jedna myšlenka za druhou, až z nich nakonec vznikne tohle:
KAVÁRENSKÁ
Sedím si v kavárně,
káva mi stydne,
dnešní dopoledne
je hezky klidné.
Sedím tu u okna,
sleduju lidi,
ty, co mě nevidí,
ty, co mě vidí.
Důchodce na výletě,
co jsou rádi na světě.
Mladou holku s pěti psama,
nevzdá se jich, ač je sama.
Pána, co se ženy bojí,
tak rychle sní šunku svojí.
Postarší dámu, o sloupky se opírá,
a její punčocha, ta je samá díra.
A matku s dcerou - ach, jak jsou si podobné.
Jedna snad zhubne, však druhá už nezhubne.
Školku na výletě do divadla,
skončilo už a opona spadla...
Sedím si v kavárně,
káva je studená,
přemýšlím, co vlastně
má tohle znamenat.
Sedím tu u okna,
sleduju lidi,
ať už mě nevidí
anebo vidí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.