Tak jsem dostala sešit na prózu...

Dárek. K narozkám. Krásnej vázanej sešit, s láskou vybíranej a kupovanej a do roka a do dne má bejt plnej. Plnej prózy. No, co se dá dělat. Začnu, říkám si. Jenže nebyla jedna důležitá fyzikální veličina... Ta, co se jí obvykle nikomu z nás nedostává. Ano, hádáte správně, nebyl čas... A tak jsem si ho udělala při jedný takový slavnostnější příležitosti... Lépe řečeno před ní. A mé první dílko nese název následující:

Když mě bude těch těch osmnáct...

Hlavně nepropadat depresím, říkám si. Přesněji řečeno, říkala jsem si to přes čtyřmi týdny. Jenomže, pak jsem si uvědomila, že bejt dospělá s sebou nenese jen nevýhody, ale i spoustu výhod.
Skoro abych začala těma nevýhodama, což? Například končí ze zákona rodičovská vyživovací povinnost, tudíž čistě teoreticky vzato, když je hooodně naštvu, jsem bez oběda. A možná nejen bez něj... :) No,a le proč bych se na ně naštvávala... To je skoro škoda, když mě tak dobře vychovali. Vážně by mě zajímalo, jak to udělali. Chtěla bych se inspirovat do budoucna... jestli nějaký bude. Jestli nezkolabuju po prvnim dospěláckym nervovym vypětí.
Další nevýhodou je řidičák. Teda ona se z něj samozřejmě stane výhoda, ale až a jestli ho budu mít. Jediný, co bezpečně vim, je, že potkat mě na cvičnejch jízdách bezpečný nebude...
Nevýhodou je, že budu muset svůj drahý občanský průkaz nosit všude s sebou, pokud rychle nepodstoupim plastickou operaci obličeje. Já totiž na těch 18 (teda ono mi eště není, ale pochybuju, že tomu bude za půl hodiny jinak) vážně nevypadám. Těšim se jedině na ty vykulený pohledy prodavačů, prodavaček, číšníků a číšnic. :o)
Poslední dobou mi přijde, že je všecko v tom dospělym světě nějak moc složitý. Že se tam nedokážu orientovat. Ale obávám se, že budu muset.
Neskonalá výhoda je, že budu moct pít (konečně legálně :)) alkohol, ale hlavně si ho sama koupit. A cigarety a doutníky a tabák a fajfky a drogy a ... to byl vtip!!! :)
Teď si můžu stodesetkrát říct, jak se budu snažit bejt zodpovědná osoba, místy infantilní, nosit občanku, udělat řidičák, udělat maturitu, dostat se na nějakou smysluplnou VŠ a najít nějakýho toho prince na bílym koni, co by z něj konečně ráčil sestoupit na pevnou zem.
No, to je asi všecko...
Já vim, málo toho není a jsem děsně zvědavá, co na tohle všecko řeknu za padesát šest let!!