To člověk někdy složí báseň, ani neví jak. Ono to jde tak nějak samo, když před člověkem leží medovníček a kafíčko a člověk si tak nějak matně vzpomíná jak vloni, touhle dobou pomalu, ale jistě začínal šílet, že nemá ještě ani jednu maturitní otázku…